Více pokusů na dětech!

Mám takové zvláštní nutkání tříbit hudební vkus mých nejbližších. Nejvíc gumoví a foremní jsou samozřejmě děti a když už jsem v tak záviděníhodné situaci, že mám miniaturního bratra (tudíž ideální objekt pro empirická pozorování), vždycky mi to nedá a zkouším ho svést z ďábelské cesty lemované Kabáty a Sin With Sebastian. Před nedávnem jsem dokonce začal razit mou zatím nejdůmyslnější cestu, totiž že vždycky, když mu nahrávám alba do mp3 přehrávače, tam nenápadně zakomponuju něco, co původně nechtěl.
A vypadá to, že tahle metoda nese své výsledky. Tuhle mě překvapilo, když mi povídal, že se mu hrozně líbí jedna sólovka od Iana Browna a jestli od něj ještě něco nemám. Minulý týden mě ale dorazil. Půjčil jsem si jeho přehrávač a první, co začalo hrát, když jsem ho zapnul, byli Battles – Mirrored. Bože, on to fakt poslouchá! Je mi jasné, že v tom musím pokračovat. Více pokusů na dětech! Více dětí na pokusy!

Návrat ohnivého bloggera

Poslední dobou na to tady kašlu. Čím to? Nemám teď moc času a když ho zrovna mám, tak nemám moc chuť. Čím to? Obecně blbá nálada a taky se mi tu moc nelíbí, abych pravdu napsal, hlavně ty podnadpisy mně tu oproti bloguje.cz nějak chybí…odteď si to tedy budu kompenzovat na rozmáchlých nadpisech. Ten dnešní budiž předznamenáním něčeho mnohem rozmáchlejšího. Každopádně, rýsuje se ještě jedno alternativní přesouvací řešení, takže uvidíme.

Sumář poslední doby:

Tak zaprvé, jsou věci, za které bych nechal lidi vyvádět ze sálu. Zjistil jsem, že pořvávání a jiné zvukové výlevy buranů na koncertech mi výrazně zvyšují krevní tlak a občas i rudnu. Co si pamatuju z poslední doby, tak v případě vystoupení Joanny Newsom to bylo skoro na pohlavek pádlem, nedávno v Hradci na Jazz Goes to Town to bylo slabší, ale působilo to přinejmenším neslušně. Zajímavé je, že se většinou jedná o anglicky mluvící cizince, což ve mně nechává naději, že Češi zas tak neslušní nejsou a že si dál budu moct po večerech hladit svou orlici vytetovanou na prsou.

Ale jsou taky věci, za které bych nekompromisně sekal ruce. Třeba když čtvrtka sálu na JGtT začala tleskat do bluesové skladby na těžké doby, začal jsem přehodnocovat své tvrzení, že jazz rozhodně není hudba pro snoby. On tedy není, ale co člověk nadělá, když na něj takoví chodí ve velkém počtu. K dokonalosti snad už chyběl jen Karel Šíp jako moderátor.

A pak jsou věci, které člověka mrzí. Třeba kompletně vynechaný festival Stimul – Fennesz, Keiji Haino, Fred Frith. Nebo naprosté zklamání a roztříštění iluzí o tom, co dneska hraje kdysi hudebně radikální saxofonista Archie Shepp. Alespoň že to NewNew je v Brně a že ho neminu.

Jak zpívá Robert Wyatt na nové desce : Stay tuned, there is more to come…