Tak co, hergot…

Schizofrenie? Nebo nějaká jiná duševní choroba trápí anglického zpěváka Prince, Symbola nebo jak je libo, pseudonymů měl habaděj? Nebo je to všechno trochu jinak?
Před nedávnem snad všude proběhla informace, jak je pokrokový, jak chápe to, že se hudební průmysl v té formě, v jaké funguje od šedesátých let, jednoduše rozpadá. Dal své CD jako přílohu nedělních novin, čímž prý naznačil, že budoucnost je jen v živých vystoupeních a zbytek je pouhopouhá propagace.
Dnes pro změnu žaluje servery YouTube a eBay proto, že porušují autorská práva. Minimálně v případě YouTube to vyznívá dost legračně v době, kdy tam spousta vydavatelství sama nahrává videoklipy svých kapel. Docela to ale motá hlavu , když bychom měli považovat za pravdivé to, co udělal s poslední deskou.
Skoro to vypadá, že to nebylo nic vizionářského, spíš jen malá domů. Po několika letech, kdy se jeho desky vůbec neprodávaly, chtěl jenom připomenout svoji tvorbu těm, kteří na něj zapomněli nebo ukázat ji těm, kteří ho ani neznají nebo pro ně představuje jen vyčpělý sexsymbol konce osmdesátých let. Možná že si ho příště koupí. Tři milióny desek jen tak někdo neprodá a šance, že se to někomu bude líbit, je vysoká…

Konec jedné slinivky

Hudebně-poznávací nekrolog

Zemřel Lucianno Pavarotti. Nemyslím si, že by to byla nějaká objevná nebo netušená informace, pokud tedy nežijete v lesích odříznutí od civilizace a masmédií. O nejlepším tenoristovi, kterého kdy zaznamenal nahrávací průmysl, je ale slušnost se zmínit.
Z Karla Svobody jsem si dělal trochu legraci, z Pavarottiho nebudu, ostatně zpíval mnohem líp než Svoboda. I když.....docela mě mrzí, že vzhledem k "o mrtvých jen dobře" už asi nikdy nebudu moct napsat, že mi vždycky vizuálně trochu připadal jako kulatá opička a že popularizátorské trio Three Tenors pro mě bylo tak akorát vokální verzí Forever Classics - produktu pro spotřebitele, kteří chtějí mít doma "něco z klasiky", jakožto hudby pro intelektuály (haha).
Původně jsem chtěl najít kousek z památného vystoupení v Metropolitní Opeře v dvaasedmdesátém, kdy za sebou suverénně vystřihnul osm tříčárkovaných cé - což je až na pár vzácných vyjímek nejvyšší tón používaný pro mužský hlas - a doslova před noc se z něj stala hvězda. Árii jsem našel, ale netuším, jestli je přímo z prvního vystoupení nebo ji nazpíval jindy. Údajně jsou tohle ale jedny z nejkrásnějších (čert ví kdo a jak se to měří) c''', které kdy spatřily membránu reproduktoru. Donizetti - Ah! Mes Amis.

PS: Docela by mě zajímalo, co mu zahrají na pohřbu...žeby něco vlastního?