Konec jedné slinivky

Hudebně-poznávací nekrolog

Zemřel Lucianno Pavarotti. Nemyslím si, že by to byla nějaká objevná nebo netušená informace, pokud tedy nežijete v lesích odříznutí od civilizace a masmédií. O nejlepším tenoristovi, kterého kdy zaznamenal nahrávací průmysl, je ale slušnost se zmínit.
Z Karla Svobody jsem si dělal trochu legraci, z Pavarottiho nebudu, ostatně zpíval mnohem líp než Svoboda. I když.....docela mě mrzí, že vzhledem k "o mrtvých jen dobře" už asi nikdy nebudu moct napsat, že mi vždycky vizuálně trochu připadal jako kulatá opička a že popularizátorské trio Three Tenors pro mě bylo tak akorát vokální verzí Forever Classics - produktu pro spotřebitele, kteří chtějí mít doma "něco z klasiky", jakožto hudby pro intelektuály (haha).
Původně jsem chtěl najít kousek z památného vystoupení v Metropolitní Opeře v dvaasedmdesátém, kdy za sebou suverénně vystřihnul osm tříčárkovaných cé - což je až na pár vzácných vyjímek nejvyšší tón používaný pro mužský hlas - a doslova před noc se z něj stala hvězda. Árii jsem našel, ale netuším, jestli je přímo z prvního vystoupení nebo ji nazpíval jindy. Údajně jsou tohle ale jedny z nejkrásnějších (čert ví kdo a jak se to měří) c''', které kdy spatřily membránu reproduktoru. Donizetti - Ah! Mes Amis.

PS: Docela by mě zajímalo, co mu zahrají na pohřbu...žeby něco vlastního?